Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sedmé setkání leopardů

13. 11. 2007

Sedmé setkání leopardů a australáků

 

Sešli jsme se opět ve Strašíně u Sušice ve dnech 11.-14. října 2007. Tentokrát bylo setkání z pohledu acd mnohem zajímavější – bylo nás totiž už 5 a každý z jiné chovatelské stanice. A tak se konečně částečně napnil náš cíl, tj. poznat i jiné australáky.

Takže kromě našeho Buzze (Bluespirit Binnowee Buzz) a stálého účastníka Gwyna (A΄Gwyn Blue Balmoral Moravia), přijeli ještě Dandy (Dandy Shy Boy Cinderella΄s Ranch), Diaz (Diaz Elbrus Blue Heeler) a Ferlin alias Dingo (Ferlin Husky z Lodice). Byla to tedy taková „pánská jízda“, protože Seven se už připravovala na své mateřské povinnosti a poprvé setkání vynechala.

Program byl opravdu náročný a prověřil nejen vrozené vlohy, ale také některé dovednosti, poslušnost a vzájemné vztahy mezi pánem a psem. Většinou se snažíme zkoušet a navozovat takové situace, které každého z nás občas potkávají v normálním životě a které by měl každý pes a pán samozřejmě zvládnout. K tomu jsou pak zaměřena i některá společná cvičení a nakonec i obedience pro začátečníky (podle UKC řádů), která obsahuje řadu užitečných prvků základní poslušnosti.

Náš Buzz byl na setkání podruhé a na posledním setkání jsme stejně jako teď některé disciplíny nestihli, nicméně ty nejzajímavější ano. Mezi ně patřila trojice disciplín, která měla ověřit samostatné chování psa a jeho rozhodování. Noční avizace, setkání s figurantem bez přítomnosti pána a také coursing, to byly disciplíny, kde měl pes hlavní „slovo“.

Při noční avizaci řada majitelů leopardů, ale i acd pochopila, že ve tmě je lépe se spolehnout na svého psa než na své vlastní smysly. A tak byli někteří páníčkové zaskočeni, když jim pes oznámil přítomnost figuranta tam, kde ho vůbec nečekali. Já sama jsem Buzzův skok do křoví považovala za projev jeho lovecké vášně, tj. skok za myší. Duchapřítomně jsem tím směrem sice také posvítila baterkou, ale z nás tří, tj. mne, Buzze a figuranta, jsem byla nakonec nejvíc překvapená já, že jsme ho tam našli.

Situaci, kdy pes zůstává sám uvázaný u kolíku a majitel se vzdálí, známe všichni a někdy se jí v běžném životě nelze vyhnout. Zajímalo nás proto, jak budou naši psi reagovat v takové situaci na podezřelého figuranta, který se k nim snažil přiblížit. Většina přítomných dospělých leopardů tuto situaci zvládla bez problémů, s nedospělci to bylo trochu horší. Kromě Buzze a Gwyna s tím měly trochu problémy i ostatní australáci. Páníčkové při tom ovšem zjistili, že acd jim asi nikdo cizí neodvede.

Coursing je disciplína zdánlivě hodně odlišná od těch předešlých, ale má s nimi přece jen něco společného. Je totiž jen na psovi, zda vůbec a jak poběží, majitel ho musí jen pustit. Proto jsme ji také hodnotili jako schopnost samostatného rozhodování. Asi by se dalo polemizovat o tom, jaká musí být pro psa motivace, aby vůbec běžel, ale tentokrát nás všichni leopardí nováčci a všichni acd přesvědčili, že jim střapec stačí a šli do toho s plným nasazením. Takže  konečně tu byly i dva pěkné australácké dvojběhy se závěrečnou bitvou o kill. To na oficiálních závodech nikdy k vidění nebylo, protože Seven se tomu s Gwynem (jediní dva acd s licencí) snaží důsledně vyhnout. K mému překvapení běžel dobře i Buzz, který už konečně pochopil, že coursing je opravdu zábava a že stojí za to běžet, zvláště proto, že to panička od něj vlastně žádá a má to dovoleno. Tím si dosud asi nebyl úplně jistý.

Výše jmenované disciplíny tvořily jen malou část našeho nabitého programu, i když nám o našich psech řekly mnohé. Kromě tradiční přípravy na výstavu, ovladatelnosti v různých situacích, stopy, chování v přítomnosti stáda krav či divočáka, mnohých společných cvičení a závěrečné soutěže v obedience nás čekalo hledání pána jako přípravné cvičení k výcviku záchranařiny. Tam uspěli všichni australáci a byli pro našeho hlavního instruktora, MVDr. Zoltána Tatarka, opravdu příjemným překvapením.

Nakonec Gwyn obhájil svůj loňský titul „The Best Catahoula“, protože absolvoval úspěšně a bez velkých ztrát všechny bodované disciplíny. Ostatní majitelé australáků si ujasnili, kde mají rezervy a kde by se dalo něco jestě zlepšit. Většinou to nebylo ovšem v oblasti vloh, spíš je třeba pracovat na vzájemných vztazích, tj. upevnit autoritu pána a důvěru psa. Ale to platí i pro většinu leopardů. Australáci však překvapili tím, že i ti, co vypadají na začátku jako „moulové“, se dokáží neuvěřitelně probrat a rozpumpovat, když přijde na věc.

Jiný pohled na naše setkání najdete na www.diaz.estranky.cz

 

 

Náhledy fotografií ze složky Sedmé setkání leopardů (Strašín 2007)