Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mantrailing

Mantrailing - co to vlastně je?

Mantrailing - tento výraz jsem slýchávala již po nějakou dobu od našich německých (případně holandských) leopardích přátel, ale nebylo mi zcela jasné, co to vlastně znamená.

Podle všeho to není klasická "stopa", tj. disciplína, do které se mi nikdy nechtělo. Ta se totiž označuje anglicky  "tracking". Mantrailing patří mezi  pachové práce záchranářské, protože hlavním objektem vyhledávání je tady člověk. Využívá se tu schopnost psa vyhledávat osoby podle jejich specifického, individuálního pachu. Pes při tom není odkázán výhradně na stopu zanechanou na zemi. Orientuje se převážně podle intenzity individuální pachové stopy, kterou osoba v prostoru zanechá a která se díky podmínkám terénu, počasí a stáří může značně lišit od trasy původní. Při práci je kladen důraz na využití a podporu přirozených instinktů psa s tím, že hlavním úkolem psa je najít hledanou osobu.
seven-mantrailing01.jpg
Nemám v zásadě nic proti klasickému stopování, při kterém je vyžadována přesnost a psa je k takovému stylu práce nutno vést a naučit ho to. Mám však trochu problém s tím, jakým způsobem se takové věci učí. Nevím, zda vyhledávání granulí, zanechaných ve stopě, nebo boty namazané syrečky jsou tou nejvhodnější motivací k práci a pro hledání člověka. Ostatně nutit svého psa, aby sledoval přesně stopu svého pána, který jde za ním na vodítku, mi připadá také dost nesmyslné. To, že to nesmyslné připadá i řadě psů, je vidět z jejich neochoty brzy takové stopy dělat a ztráty jejich motivace. Možná vám to někdy pomůže najít ztracené klíče nebo zapalovač, ale jinak to asi valný smysl nemá. Hledání stopy cizího člověka je jistě zajímavější, ale k tomu se řada lidí hned tak nedopracuje.
Při výcviku mantrailingu se k hledání cizích lidí dostanete poměrně rychle, ale má to zase nevýhodu v tom, že pak potřebujete spolupracující a ochotné kladeče stopy, kteří na vás někde vydrží čekat. Mně se na tom líbí hlavně to, že pes využívá svůj nos způsobem pro něj přirozenějším a nemusí se to těžkopádně učit. Nicméně je to týmová práce a psovod musí sebe i svého psa naučit její pravidla.
Jak již bylo řečeno výše, k mantrailingu mne dovedly naše německé záchranářky, Anke a Stephanie. Tato disciplína se mi zdála vhodná jako práce pro LC, ale i další plemena, která mají dobrý nos a rádi ho používají. Pes je ve stálém kontaktu se svým pánem, protože pracuje na postroji a dlouhé šňůře, ale přece jen je to samostatná práce, kterou někteří tolik potřebují. Rozvíjí to a upevňuje vzájemnou spolupráci s psovodem a nutí to i majitele naučit se lépe znát svého psa. Předpokladem jsou však dobře nastavené vzájemné vztahy.
Mantrailing má však také svá úskalí a řada protiargumentů milovníků a praktiků klasické stopy má své opodstatnění. I když to na první pohled vypadá, že mantrailing dokáže na nějaké úrovni dělat skoro každý pes, příprava do stádia složení zkoušek (u nás zatím taková zkou