Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setkání mladých ve Strašíně 2012 - mantrailing

 

Setkání mladých leopardů ve Strašíně obvykle zahajuje sezónu setkání a dalších akcí klubu v daném roce. Tak tomu bylo i letos, i když nás datum této akce, tj. 16.-18. březen 2012, posunulo podle kalendáře ještě do zimy. Naštěstí k nám byla příroda milosrdná a počasí, které nás provázelo celý víkend, bylo vysloveně jarní a zalité sluncem. Setkání se odehrálo v celkem komorní sestavě, ale nechyběli ani mladí, pro které byla tato akce původně koncipována.
Sobotní dopoledne bylo jako tradičně zasvěceno skupinovým cvičením, socializaci a nácviku prvků obedience, které jsou součástí bonitace v našem klubu. Myslím, že pro většinu pánů i psů byly nejzajímavější přivolávačky přes různé překážky a s různými rušivými podněty. Tady se dobře uplatnila i dětská část účastníků – holky Kalných zajistily nejen zvukovou, ale i pohybovou kulisu pro naše cvičení. Nutno říci, že všichni přítomní psi i feny to ustáli bez problémů a dali přednost, k všeobecné spokojenosti, svým pánům před ostatními rušivými podněty.
V poledne dorazila další část účastníků, a tak jsme se odpoledne vydali na hrad Kašperk již v téměř plné sestavě. Společná procházka na hrad nebyla tentokrát, jako obvykle, zakončena skupinovým fotem na nádvoří, protože na hradě ještě nezačala návštěvní sezóna. Tentokrát nám muselo stačit skupinové foto před hradní bránou.
Potom jsme se vrátili na kraj lesa, kde začal náš odpolední program. Pod vedením zkušených mantrailerů, Dany a Víta Paulových, jsme si všichni vyzkoušeli s našimi psy mantrailing. Někteří účastníci se s touto disciplínou setkali poprvé v životě, jiní si to měli možnost vyzkoušet již na podzim v Podmitrově.
Dojem, který naši psi zanechali, vyjádřili naši instruktoři vlastními slovy takto:
 
Na psech, které jsme viděli cvičit (lhostejno, zda stopovali poprvé), nás zaujala jejich chuť k práci. Toho by se mělo teď, kdy to počasí dovolí téměř neomezeně, využít. Psi by měli jasně rozeznávat, kdy odvedou práci dobře a kdy naopak stopu pokazí. Motivace - to je důvod, proč je pes ochoten znovu a znovu plnit naše "praštěná" přání a hledat jiné lidi, místo aby si šel vyhrabávat myšky. Kromě oblíbené hračky nebo pamlsku by po vydařené stopě měla následovat velká chvála. Z našeho hlediska možná přehnaná, ale pro psa je to jeden z důvodů, proč by i příště měl pro Vás takhle pracovat. Je potřeba si uvědomit, že pes pro Vás pracoval a vykonal přitom něco, co by nikdo z nás, lidí, nedokázal. Když najdete zdroj motivace pro svého psa, máte napůl vyhráno. Další věc, kterou doporučujeme promyslet a procvičit, je samotná činnost psovoda před startem. Stopovací výstroj (stopovačku, postroj nebo obojek) je potřeba mít připravenou a nezamotanou. Odpadne tím část nervozity, která by se zbytečně přenesla na psa. Pachový předmět - pachovka, je v pravém slova smyslu nedotknutelný a zacházení s ním je základ. Jediný, kdo se ho může dotknout, je kladeč. Ostatní už jen prostřednictvím solidního igelitového (ne mikroténového) obalu.
Tento text není zamýšlen jako instruktáž, ale jen jako popis dojmu z našeho víkendového setkání. Dojem to byl velmi příjemný, jen bylo na vše, co jsme Vám chtěli říci, zoufale málo času. Za to v žádném případě nenesou vinu pořadatelé, je to dané rozsahem problematiky. Každá výše uvedená poznámka vydá na samostatnou kapitolu výkladu. Pokud budete mít zájem, pokusíme se najít způsob, jak se o to, co jsme se naučili, s Vámi podělit. Stopařina - mantrailing je jeden z nejtěžších způsobů, jak svému psu a sobě naplnit život. Ale stojí za to.
Dana a Vít Paulovi
 
 V sobotu večer dorazila po tréninku Anke Boysen s Indigem, a tak jsme si mohli projít všechna videa natočená během odpoledne společně.
Druhý den nás sice část účastníků musela opustit, ale určitě měli čeho litovat, protože dopoledne jsme v obci Strašín – Lazna vyzkoušeli i naše instruktory a jejich psy. Stopy nebyly sice příliš dlouhé (ca 600 m), ale vedly výhradně obydlenou částí vesnice, kde je, kromě jiného, za každým plotem nějaký pes. Týmy byly složené z Anke a Indiga (LC) a Dany Paulové a Cecilky (bloodhound). Žádná z handlerek tuto lokalitu nezná a žádná nevěděla, kudy stopa vede a kde je ukrytý figurant, takže se musely spolehnout na svého psa/fenu. Stopa byla čerstvá, protože jsme neměli moc času na delší přípravu.
Anke dělá s Indigem tuto disciplínu spíš pro zábavu, jejich hlavní specializace je plošné vyhledávání v lese a v sutinách. Nicméně pro nás začátečníky bylo hodně zajímavé a poučné vidět, jak se s danými podmínkami oba týmy vyrovnají. Psovoda se psem jsme všichni sledovali a následovali ve vzdálenosti ca 10 m. Anke s Indigem zvládli bez problémů několik rozcestí a odboček, Indigo ustál téměř bez povšimnutí tři rozlícené berňáky za plotem a celkem rychle nás dovedl k ukrytému figurantovi.
Dana s Cecilkou měly na své cestě těch rozčilených psů za plotem snad ještě větší počet a myslím, že to Cecilku trochu více i rozptylovalo. Bloodhoundice pracovala rozhodně rozvážnějším tempem, než jsme předtím viděli u Indiga, ale všechny odbočky vyřešila správně. Trochu větší problém byl již v blízkosti úkrytu figuranta, ale myslím, že to způsobila i nervozita paničky, která trochu zhoršila koncentraci Cecilky na její práci. Nakonec se však úkol podařilo zdárně vyřešit.
Do oběda nám již moc času nezbývalo, ale stačilo to k tomu, abychom si udělali každý ještě jednu krátkou stopu – pro nás začátečníky směrem do přírody a ne do vesnice.
Domů jsme se všichni rozjeli po obědě. Za sebe doufám, že to pro většinu z nás bude podnětem k další práci s našimi psy. Byla by velká škoda nevyužít jejich zájem, i když z nás asi profesionální záchranáři nikdy nebudou.
RNDr. Helena Synková